Neskončit jako Adolfs

 

Pan Adolfs se provinil vlastně jen jedinou věcí. Smrděl. Smrděl kouřem a odmítal s tím cokoli dělat. Mnozí namítají, že soudní schválení jeho vystěhování je zásahem do osobní svobody. Doma si přeci můžeme kouřit, jak se nám zlíbí. Jakékoli zákazy v tomto směru jsou omezováním osobní svobody. Ale co svoboda nekuřáků, kteří musí ten zápach spáleného tabáku čichat? Ta snad není omezená?

74letý Adolfs má sice mezi německými kuřáky mnoho sympatizantů, kteří si z něho udělali jakousi ikonu a sbírkou na jeho soudní výlohy se jali protestovat proti množícím se regulacím jejich svobodného bafání. Nám se to ale celé zdá absurdní.

Zaprvé pan Adolfs berlínský byt nevlastnil. To znamená, že cizí majetek v mnoha ohledech nenávratně poškozoval kouřem z třetí ruky. Pak nevidíme důvod, proč by ho vlastník nemovitosti nemohl poslat pryč.

Zadruhé nutil ostatní obyvatele domu vdechovat škodlivý kouř ve společných prostorách.

Sice nevíme, co se odehrávalo mezi sousedy v zákulisí, ale moc dobře známe ten pocit, když marně větráte byt a otevřeným oknem se vám dovnitř místo čerstvého vzduchu vtírá kouř od souseda. Ať už jde o spiknutí nájemníků, nebo o naschvály pana Adolfse, celé je to zbytečné. Vše přeci mohla vyřešit e-cigareta.

Zdroj: deník.cz


 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *