Jak cigareta ke jménům přišla

 

Cigareta měla a má mnoho jmen. Některá jsou zkomoleninami a zkratkami původního názvu, jiná jsou popisná a snaží se povahu cigarety charakterizovat. K expresivním pojmenováním, jako jsou cigáro, cíčko, cígo, bígo, gárko, čvaňhák a další, není moc co dodávat. Mnohem zábavnější jsou například snahy puristů o očištění českého jazyka od vlivů jiných řečí, jejichž výsledkem je například podnosnice libočudná – kupodivu se neujala.

O něco později, během 1. světové války, zdomácněly mezi vojáky i následující výrazy (zde si dovolujeme citovat článek F. Stiebitze publikovaný v Naší řeči r. 1921).

„bylina otravná (z mluvy důstojnické): tabák špatné jakosti, pak i tabák vůbec; smotek byliny otravné = cigareta (obyč. kroucená a nechutná).

dělanyko, cpanyko: ručně vyrobená cigareta (»dělaný«, s koncovkou ze jmen jako trabuko, britaniko).

ekrasitka: cigareta nevyslovitelné jakosti a obyč. tvrdá, takže ji nebylo možno rozdýmati. »A’, voni maj ňákou ekrasitku!« Název je buď ironický nebo má původ v nepříjemných pocitech již po jediném »čoudu« z »ekrasitky« v hrdle.

lajtnantky: cigarety t. zv. uherky.

libočudka: nelibě páchnoucí cigareta; i cigareta vůbec.

šafránka: cigareta vyrobená s přimíšením šafránu, aby byly podrážděny plíce.

keťasky: cigarety, draze pod rukou koupené, zejm. egyptské.“

Samotné slovo cigareta se k nám podle Rejzkova Českého etymologického slovníku dostalo přes němčinu, která jej přejala z francouzštiny. Francouzské cigarette je zdrobnělinou španělského cigarra. To může být buď přejato z indiánštiny, nebo jde o metaforu související s cikádami.

cikada

Původ pojmenování tabáku je mnohem nejasnější. Je možné, že slovo přejali Španělé z arawackého jazyka používaného na Haiti. S tabákem jsme se totiž poprvé setkali v době zámořských objevů Kryštofa Kolumba. Nejasný, ale pozoruhodný je původ slova doutník. Je odvozeninou od slovesa doutnat a ze všech slovanských jazyků se používá pouze v češtině. Dřívější význam slovesa byl tlít, trouchnivět. Staročeské doupnatý už Jungmann ve svém slovníku zmiňuje v podobě doutnatý. Znamená to dutý. A podle Rejzka právě zde tkví původ pojmenování – doutník je něco, co trouchnivě hoří.

Jen ze zvědavosti jsme se podívali, odkud máme výraz vajgl. Prý je to výsledek zkrácení a upravení romského thuvalo, tedy cigáro.

A z mnohých pojmenování vyplývá, že ta věc zkrátka smrdí.

Zdroje: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=757

REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2001

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *