Do společnosti s cigaretkou

Spousta řetězových kuřáků s melancholií v hlase vzpomíná na staré dobré časy, kdy si člověk mohl zapálit skoro kdekoli a kdykoli. Nebylo nic zvláštního na tom, že profesoři kouřili během svých přednášek nebo že si gentleman zapálil ve vlaku. Jenomže stejně tak si spousta lidí oddychla, že ta doba už je pryč.

Důvody jsou jasné. Pasivní kouření škodí zdraví a tabákový kouř zkrátka nevoní. Nikdo nemá rád načichlé vlasy a oblečení ani zápach z úst kuřáka. Přirovnání, že líbat kuřáka je stejné, jako vylizovat popelník, je vcelku trefné. Dobrá, možná že to někomu nevadí, možná že pro někoho je to dokonce rajská vůně, ale – ruku na srdce – takoví lidé nejsou zrovna standardním vzorkem naší společnosti.

Společnost se před podobnými negativy začala bránit tím, že kuřáky zavalila spoustou omezení. Nesmí kouřit na veřejných místech. Lidé je posílají pryč od stolu, u kterého se jí. Restaurace se jim uzavírají. Pronajímatelé bytů je odmítají… Podle nás to není úplně spravedlivé. Kuřák je taky člověk. Možná jsme do 21. století prostě jen vykročili špatnou nohou. Ať si lidé kouří, když chtějí, svoboda musí být. Změnit by se mělo to, co kouří. Jinými slovy: e-cigareta na veřejnosti nikoho neobtěžuje, tak proč ji zakazovat?